Naše mykologické snažení má ovšem jeden malý háček. Většina příležitostných houbařů má totiž jen na poměrně omezený houbařský repertoár, takže pokud se danou sezonu příliš neurodily klasické evergreeny jako hřiby, podborováky či bedly, dá nasbírání uspokojivého úlovku docela práci.
Přitom české lesy nabízejí širokou škálu chutných hub, které se dají snadno a bezpečně rozpoznat i bez stostránkového atlasu hub v kapse.
Kotrč – Podivná houba bez klobouku vyrůstá z kořenů borovic během pozdního léta a podzimu. Vypadá trochu jako odrbaná houba na mytí školní tabule. I přirovnání k lesnímu květáku nebo dokonce mozku je docela přiléhavé. Kotrč opatrně vyřízněte a pečlivě očistěte. Můžete ho nakrájet na plátky a osmažit v pivním těstíčku nebo z něj udělat houbový guláš.
Choroš – Pro mnohé bude překvapením, že jíst se dají i tyto běžné houby, které s oblibou parazitují na odumřelých stromech. Choroše potřebují tepelné zpracování a skvěle chutnají například naložené v octě nebo usmažené jako řízek.
Smrž – Seznamte se s chuťově nejvýraznější houbou v českých končinách. A také nejdražší – za kilo sušených smržů se platí až 14 tisíc korun! Má vrásčitý a pórovitý klobouk tmavé, skoro černé barvy a kontrastně bílou nohu. Roste netradičně podél cest nebo i na železničních náspech. Nejčastěji se suší, protože tím se ještě zvýrazní jeho chuť a vůně.
Holubinky – Roste jich mnoho druhů a překvapivě ty s nepěkně zeleným kloboukem patří mezi nejchutnější. Často se ovšem liší v odstínech kloboučku, takže u těchto hub by si začátečník měl raději nechat poradit. Kromě sušení se hodí skoro ke každému zpracování. Zkuste je například zprudka orestovat malé kousky a připravit je jako škvarky.