Přelom dubna a května dříve představoval zejména přechod ze studeného do teplého období, a pro staré pohany značil definitivní vymýcení všeho starého a zatuchlého a zrození nového a čerstvého. Pod tajícím sněhem rašily nové plody a plodnosti se dařilo jak u zvířat, tak u lidí. Naši dávní předci také během tohoto období zapalovali ohně, které měly jednou provždy uchvátit vše zlé a nečisté, co se během zimního období nashromáždilo.
Jak už to tak u pohanských zvyků bývá, původní víra se s nástupem křesťanství proměnila a přizpůsobila potřebám církve, třebaže základ zůstal stejný. A tak se z Valpuržiny noci neboli Beltainu, jak oné magické poslední dubnové noci říkali Keltové, stala noc Filipojakubská a vznikla pověra o tom, že se právě během ní slétají čarodějnice na sabat. Jak známo, čarodějnicí se mohla v době křesťanské inkvizice stát kterákoli žena, které se tehdejší panstvo chtělo zbavit nebo pomstít.
Tehdy se tradovalo, že se na ďábelský rej slétávají čarodějnice, aby se představily samotnému Luciferovi a přijaly se od něj nové úkoly. Během bujaré akce plné hříchu se také volila královna sabatu, tančily se obřadní tance, hodovalo se – přičemž nechyběl kotel plný žab, hadů nebo nádoby s jedy, zatímco lákavě vypadající jídla prý byla bez chuti a nezahnala hlad. Babizny se také před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, které jim umožnily udržet se ve vzduchu při letu na koštěti.
Skoky přes oheň a stavění májí
Ačkoli dnes se to zdá směšné, v dávných letech nikoho ani nenapadlo v tuto noc vycházet ven. Lidé se skutečně báli uhranutí, a tak sebe a svá obydlí chránili před zlými silami všemožnými postupy. Před dveře domů a vrata chlévů se umisťovaly narýpané drny či trní a pruty, stavení se kropila svěcenou vodou. Na návsích se práskalo biči nebo střílelo z pušek a na návrších se zapalovaly mohutné ohně.
Pozor si dávali lidé také na jídlo a zvířata. Před filipojakubskou nocí se do chlévů nebo na jejich vrata kladly zelené ratolesti a z domu se nesmělo vydat nic, co pocházelo z mléka nebo masa dobytka. Tradovalo se, že i prostřednictvím kousku másla může čarodějnice v těchto dnech uřknout celou krávu. Místo toho se hojně konzumovalo cukroví, jako jsou boží milosti, a při vaření dominovaly česnek s cibulí, které mají podle starých receptur ochranné vlastnosti. Typickým filipojakubským pokrmem byl v některých regionech mrváň. Pečivo z kynutého těsta vytvarované do věnce nesmělo dříve chybět u žádného významného obřadu, dnes už však jeho tajemství zná jen málokdo.
Z bohaté tradice se však do současnosti dochoval jen zlomek v podobě zapalování ochranných ohňů. To, co dříve brali lidé smrtelně vážně, se změnilo v bujarou slavnost známou jako pálení čarodějnic, při kterém se sejdou lidé na vesnicích či městech a u vater opékají buřty a popíjejí, zatímco v ohni se spaluje figurína zlé babizny. Pro děti bývají připraveny čarodějnické průvody nebo soutěže o nejvydařenější masky, někde je také zvykem skákat přes oheň, což má mít opět očistný účinek. U ohně samozřejmě nemůže chybět ani opékání špekáčků, u kterých nesmí chybět lahodné kečupy a omáčky. Pro děti kečup Otmánek se sníženým obsahem soli, cukru a koření a pro dospělé Jemný nebo Ostrý kečup či Čertovská omáčka OTMA.
Nedílnou součástí této magické noci je v některých krajích stavění máje. Jejich tradice sahá až do středověku, kdy podle některých zdrojů tyto oloupané kmeny stromů s nazdobenou zelenou špičkou představovaly strážné duchy, které měly vesnici chránit před zlými démony. Dodnes patří tento zvyk k oblíbeným tradicím, stejně jako škodolibá snaha přespolních hlídačů májí podříznout či ukradnout máji sousední vesnice. Pro toho, kdo svou májku do prvního květnového rána neuhlídá, se jedná o velkou potupu. Naopak narušitelé chycení při činu musejí počítat s tvrdou odplatou.