Kouř nebo sůl
Uzení a nasolení byly po dlouhá léta téměř jedinými dostupnými metodami pro uchování masa a masných výrobků. Zavařování se totiž začalo masivněji uplatňovat až se začátkem minulého století.
Voňavé uzení
Archeologické nálezy ukazují, že se maso udilo už v dávném pravěku před 80 tisíci let. Ideální na uzení je vepřové maso, ale lahůdkové jsou i ryby a drůbež. Při uzení probíhají v mase procesy, díky nimž jsou bakterie, které by způsobily zkažení masa, zahubeny hned na jeho povrchu, takže se do masa vůbec nedostanou. Zatímco dříve bylo konzervování hlavním cílem, dnes uzení používáme hlavně kvůli neopakovatelné chuti a vůni zpracovaného masa.
Hromy a blesky do nasolený tresky
Sůl měla pro naše předky doslova hodnotu pokladu. Nezřídka se stávalo, že cena soli byla vyšší než samotný kus masa. Z masa totiž dokázala vytáhnout vlhkost a likvidovala bakterie. Maso, ryby i zbylé kosti se nakládaly do solného láku v hliněných nebo dřevěných soudcích. Před samotným podáváním musely projít tepelnou úpravou.
Maso do skříně
V každém hospodářství měli speciální skříň na uchování masa. Bývalo v ní několik otvorů se sítí, aby mohl proudit vzduch, ale zároveň se k masu nedostaly mouchy. Někdy se maso také zalévalo sádlem, aby se k němu nedostal vzduch.
Pečené paštiky a další lahůdky
Klobásy, paštiky a další dobroty se dříve vyráběly hlavně k přímé spotřebě. Zajímavostí je, že například párky se dříve udily zastudena a díky tomu byly trvanlivější.
Foto: www.shutterstock.com